973 208 333 e-podatelna

Rozhovory

Za vším najdete skvělou práci lidí

Organizace Health Care Institute (HCI) vyhlásila výsledky celostátního projektu Nemocnice ČR 2016, který byl realizován od 1. února do 31. srpna 2016 ve 155 zdravotnických zařízeních České republiky. Na základě hodnocení ambulantních a hospitalizovaných pacientů i zaměstnanců nemocnic se stala Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice v Praze absolutním vítězem soutěže. To byl důvod, proč jsme oslovili jako prvního z kategorie absolutních vítězů ředitele tohoto zařízení, prof. MUDr. Miroslava Zavorala, Ph.D.:

Číst dále: Za vším najdete skvělou práci lidí

PDFTiskEmail

 

Mám svou práci ráda

Eva Studníčková Naproti mně sedí Eva Studničková, jedna z nejdéle sloužících staničních sester. V ÚVN pracuje na ORL  45 let. Od 1. ledna 2017 odchází do důchodu. Těší se, jak bude opatrovat malého půlročního vnoučka, užijí se s manželem, přečte si knihy, které na ni čekají už od minulých Vánoc, vyjede si na lyže na hory, v létě na kole. Kdyby si měla znovu vybírat povolání, neměnila by. Zase by šla studovat zdravotnickou školu a nastoupila by v Ústřední vojenské nemocnici.

Číst dále: Mám svou práci ráda

PDFTiskEmail

 

Chci být ve svém oboru lepší a lepší II. část


icon Rozhovor se záchranářem Lukášem Mráčkem v měsíčníku Veleslavín č39 12/2016





PDFTiskEmail

   

Chci být ve svém oboru lepší a lepší I. část


icon Rozhovor se záchranářem Lukášem Mráčkem v měsíčníku Veleslavín 39 č. 11/2019





PDFTiskEmail

 

Oči si námahou nezkazíte, brýlím se ale nevyhnete

zdroj: Mladá fronta DNES, Tereza Blažková    

JIŘÍ PAŠTA

Slepotou trpí v Česku sto tisíc lidí. Někteří i kvůli tomu, že nepřišli včas na preventivní prohlídku k očnímu lékaři, říká oftalmolog a chirurg Jiří Pašta.

V očním lékařství pracuje šestatřicet let. Za sebou má desítky tisíc operací, čímž se řadí k předním očním chirurgům u nás. Přesto by operaci každému nedoporučil. „Jsem striktně proti tomu, operovat člověka, kterému vadí, že po čtyřicítce vidí špatně na čtení,“ říká přednosta Oční kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Ústřední vojenské nemocnice v Praze Jiří Pašta.

  • Na včerejší den připadl letošní Světový den zraku. Proč je podle vás důležité na něj upozorňovat?


Za poslední léta se změnil pohled na tento čiv. Dříve byly všechny smysly klasifikovány jako stejně důležité. V současné době je ale zrak pokládán za smysl, jehož důležitost je u člověka kolem osmdesáti procent. A půjde to zřejmě i dále.

  • Kvůli rozvoji moderních technologií?


Zejména. Většina informací okolního světa k nám jde přes zrak. Velká část dnešních činností je řízena počítači a s nimi dnes komunikujeme přes obrazovku. V budoucnosti to možná bude přes 3D brýle. Navíc i k většině dalších pracovních činností potřebujete tento smysl. Zvlášť pro přesnou mechaniku, ale i úřednické činnosti nebo vědecké práce.

  • Mění se kvůli technice nějak zrak v populaci? Je třeba vytříbenější, nebo naopak zkažený počítači?


Nikdo zatím neprokázal, že by zraková námaha nějakým způsobem tento smysl výrazně ovlivňovala. Tvrdí se, že když celoživotně hodně čtete, tak pak budete dříve potřebovat brýle, ale je to sporné.

  • A vy si myslíte co?


Námahou se oči mohou unavit. Zvláště u některých zrakových vad, jako je třeba dalekozrakost. Když více čtete, může dojít k únavě svalu, který ovládá oční čočku. Dojde k takzvanému spazmu akomodace, takže člověk pak vidí do blízka, ale do dálky vidí rozmazaně, než se sval, který čočkou manipuluje, zase uvolní. Nemyslím si ale, že by to zrak ovlivňovalo trvale.

  • Když se člověk dívá do počítače, méně při tom mrká a oko prý vysychá. To nějak oku neubližuje?


Když se na něco soustředíte, máte déle otevřené oči a nezachováváte správnou mrkací pauzu. Oči pak rychleji vysychají. Já ale vždycky říkám, že se stačí na chvilku podívat ven z okna. A vůbec nejlepší je kouknout se do zeleně.

  • To skutečně pomůže?


Určitě. Když pracujete do blízka a podíváte se z okna, je to jiný způsob pohledu a oči si mohou odpočinout.

  • Mluvil jste o tom, že k únavě očí dochází více u dalekozrakých lidí. Čím to je?


Oční čočka je zařízení, které nám umožňuje vidění do blízka tím, že se zakulatí. Když jsme mladí, může se zakulatit třeba o dvacet dioptrií. I proto dítě vidí ostře na pět centimetrů. S věkem ale čočka stárne a tvrdne, takže se ta hodnota snižuje. Dalekozraký člověk má primárně oko kratší. Paprsky světla se setkávají až za sítnicí a nezaostří se ve žluté skvrně, ale dál. Když ale čočka nabere trošku na kulatosti, tak se zaostří ve správném místě, takže i dalekozraký člověk pak vidí ostře.

  • Ale jeho čočka musí více pracovat...


Přesně tak. Po celodenní práci a koukání je sval ovládající čočku unavený. Proto pak večer vidí dalekozrací lidé na blízko hůře, a to i ti mladí.

  • Co se týče právě brýlí na blízko, vím, že je někteří dlouho odmítají. Bojí se, že když je začnou nosit, dříve si na ně zvyknou a pak budou potřebovat silnější. Je to pravda?


Je to individuální. Spíše je to tak, že když si brýle nasadíte a pak si je sundáte, chvíli hůře vidíte, než si oko zase zvykne. Ale oči se rozhodně nezačnou zhoršovat, když jim dáte brýle.

  • Je možnost se jim nějak vyhnout?

To nelze.

  • Na každého to jednou čeká?

Pokud nepůjdete na operaci, tak ano. Prevence absolutně neexistuje.

  • Mluvíte o operacích, ty se za poslední léta rozmohly. I mladí lidé se tak zbavují brýlí. Pro jakou skupinu pacientů jsou vhodné?

Vždycky je to něco za něco. Tam, kde benefit převažuje risk, je operace v pořádku. Tam, kde je to naopak, je to špatně. Většinou platí, že pro pacienty, kteří mají výraznější refrakční vadu, je operace vhodnější.

  • Co myslíte výraznější vadou?

Když má někdo třeba osm dioptrií. Když má dvě, tak to záleží na pohodlnosti dotyčného. Já osobně jsem ale striktně proti tomu, dělat něco s člověkem, který vidí normálně.

  • Takoví chtějí operaci?

To víte, že ano. Vidí normálně do dálky, ale s věkem se zhoršuje jejich vidění do blízka. Takový člověk musí operaci vysloveně hodně chtít a nést si pak i případné následky.

  • Jaká jsou rizika?

Mnohá. Když si necháte olaserovat rohovku, nemusí se dobře zhojit. Také se ztenčí. Pak se může vyklenout. Pokud měníme celou čočku za umělou, tak ta umělá je užší než ta původní. V zadním segmentu oka pak vznikne větší prostor a sklivec se může odloučit od sítnice. Konečným důsledkem toho může být i odchlípnutí sítnice. Když uděláte člověku v padesáti letech takovou operaci, uvidí sice opět na všechny vzdálenosti, ale daní za to mohou být mnohé komplikace.

  • Vy doporučujete operaci jen v případě, že pacient vidí špatně na dálku?

Pokud někdo vidí na dálku dobře a jediný problém je, že začíná po čtyřicítce špatně vidět na blízko, a přesto chce operaci, musí si být vědom, že poměr rizik a profitu není tak výhodný.

  • Ale teoreticky je možné operovat každého pacienta?

Operace se dá provést u každého, ale není u každého vhodná. Třeba laserových operací rohovky je třeba se bát u lidí, kteří mají některá kožní onemocnění, protože těm se může rohovka hojit hůře. U lidí, kteří jsou chroničtí nosiči nějaké bakterie, je také riziko. Striktně se operace nedoporučuje ani u lidí s nemocnou sítnicí.

  • Pokud se už pro operaci rozhodnu a podstoupím ji, budu mít pak už do smrti pokoj?

Existuje spousta možností, jak se to může zhatit. Může se stát něco se sítnicí, s věkem může dojít k degeneraci nebo se může změnit i délka oka, takže se změní dioptrie. To je ale výjimka.

  • O to mi šlo. Mnohým lidem se postupně oční vada zhoršuje, potřebují stále silnější brýle. Co když budu potřebovat časem silnější čočku?

Tohle platí pouze u krátkozrakosti, u ničeho jiného. Krátkozrakost jako taková roste nepředvídatelně do pětadvaceti let. Pak už naroste jen o plus minus jednu dioptrii. Když je nám kolem padesáti let, není už pak velká pravděpodobnost, že by se dioptrie změnily. Tohle je minimální riziko operace.

  • Nejen u nás stále přibývá některých očních chorob, například zeleného zákalu, který je druhou nejčastější příčinou slepoty. Čím to je?

Má to více důvodů. Jednak populace stárne a je nás víc. Tím, že se staráme o všechny lidi bez rozdílu a že jim umožňujeme dožít se vyššího věku než dříve, určitým způsobem deselektujeme populaci. Pak se může zdát, že je těch zákalů více.

  • U jejich léčby prý hodně záleží na tom, ve které fázi se na onemocnění přijde...

Ano, v pětadevadesáti procentech lze chorobu zachovat v té podobě, kdy ji diagnostikujeme.

  • Mohu ho na sobě sama poznat?

Můžete mít občas rozmazané vidění nebo vidět haló efekt okolo světelného zdroje. Někdy oči mohou pobolívat, jestliže se v nich zvyšuje nitrooční tlak. Ale je také možné, že tyto projevy jsou tak nevýrazné, že si jich člověk ani nevšimne.

  • Tím pádem pak nezbývá než chodit na pravidelné prohlídky?

Ono kolem těch čtyřiceti let, kdy se zelený zákal projevuje nejčastěji, by si měl člověk stejně dojít pro brýle do blízka. Přitom by mu oční lékař měl změřit nitrooční tlak. V případě, že zjistí podezřelou hodnotu nebo hrozí rodinné dispozice, se pacient vyšetří ještě o něco důkladněji.

  • Takže se jedná o dědičná onemocnění?

Je to jedna z těch chorob, která má více příčin, ale genetika tam hraje výraznou roli.

  • Když jsme u té dědičnosti, kdy by měl rodič zbystřit a vzít své dítě k očnímu lékaři?

U těch nejmenších jednoznačně tehdy, jestliže nemají zorničky jasně černé, ale je tam náznak bílé. To je vrozený šedý zákal. Musí se okamžitě operativně řešit, aby se mohl správně vyvinout zrak. U starších dětí je důvodem jít k lékaři, když třeba zakopává o velké předměty, vráží do zdí a podobně. Ale to vše by mělo být zachyceno v rámci preventivních prohlídek.

  • Co šilhání?

To je další důvod. Je ale třeba si uvědomit, že dítě šilhá do jednoho roku normálně, protože ještě nemá fixaci. Po jednom roce věku už by šilhat nemělo. Každopádně co se týče zrakových vad, které nejsou velmi výrazné, ty se s dítětem řeší nejdříve okolo třetího až šestého roku, kdy už komunikuje a dokáže spolupracovat s lékařem.

  • Může si člověk zkazit zrak?

Když je to narkoman a usne s otevřenýma očima koukaje se do sluníčka nebo když se bude koukat na svařovací oblouk nebo na zatmění slunce bez správných optických pomůcek. Zrovna tak úrazem. Je plno způsobů, jak se mohou oči poškodit, obecně jsou to ale příčiny chemické, fyzikální nebo mechanické.

  • Takže třeba čtením v šeru si je nezkazím?

Ne, to vůbec.

Oftalmolog Jiří Pašta vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové a od roku 1980 až dosud pracuje na Oční klinice Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Nejdříve zde byl primářem, nyní působí jako přednosta. Kromě pacientů a operací se věnuje i přednáškové a publikační činnosti. Je členem řady oftalmologických společností. Ve svém volnu se věnuje zahradě.


PDFTiskEmail

   

Strana 1 z 38