Dobrý den. Od mládí trpím těžkou sociální fobií nikdy jsem neměl žádné kamarády, nyní žiji sám. Psychiatři mi diagnostikovali sociální fobii, či spíše vyhýbavou poruchu osobnosti, s kterou se dá prý těžko něco udělat. Absolvoval jsem dvě kbt terapie, byl jsem i na dlouhodobém pobytu v léčebně, ale žádné zlepšení jsem necítil. Spíše mě expozice při terapiích zcela odrovnali, ještě teď je mi z toho zle. Z pobytu na psychiatrii se u mě nejspíš vyvinula posttraumatická stresová porucha, bylo to tam pro mě peklo. Už léta beru prášky, ale po žádných jsem necítil zlepšení. Nyní už mám problémy i chodit do práce, hrozně se klepu a je to na mě dost vidět. Psychiatra navštěvuji, ale ten mi jen předepisuje prášky. Do stacionáře už nikdy nechci, minule jsem tak skoro zešílel.
Zažádal bych si o důchod, ale bojím se, že bych si po tom ani nezašel nakoupit. Děkuji za radu
Jan S.

Dobrý den,
není mi příliš jasné, jakou radu očekáváte. Uvádíte, že užíváte léky a není to k ničemu. Absolvoval jste různé typy i formy psychoterapie a také to nebylo k ničemu. Psychiatrická hospitalizace také neměla žádný úspěch. Všechny způsoby, které bych Vám mohla poradit, ev. jejich kombinace, jste sám zamítl. Bohužel psychiatrie žádné jiné metody nezná. V případě diagnóz, kterou vy uvádíte, je vždy nezbytné ,kromě farmakoterapie ,také aktivní přístup samotného pacienta, což však samozřejmě bývá velmi těžké a pro pacienty obtížné.
Bohužel psychoterapie , která "nebolí" nevede k žádným výsledkům.

S pozdravem
dr.Lednická