Sepse - otrava krve

Sepse - laicky otrava krve - je hlavní příčina smrti na jednotkách intenzivní péče (JIP). Ve Spojených státech amerických je zaznamenáno průměrně 900 000 případů ročně, ve Velké Británii 100 000 případů. Sepse je identifikována u 37 % pacientů JIP. Varující je vysoká mortalita, která se dle evropské studie Vincenta a kolegů z roku 2006 pohybuje kolem 36 %. Sepse je 10. nejčastější příčinou smrti jak v USA, tak v Evropské unii, přičemž každoročně dochází k zhruba 1,5% nárůstu případů sepse. Z těchto důvodů bylo 13. září skupinou mezinárodních odborných organizací vyhlášeno jako Světový den sepse. Vzniklá iniciativa Global Sepsis Alliance má za cíl, aby byl význam tohoto dne v dohledné době potvrzen i Světovou zdravotnickou organizací (WHO).

Consensus Conference v letošním roce nově definovala sepsi jako životohrožující selhání orgánů, která je způsobeno neadekvátní odpovědí na infekci. Předchozí definice z roku 1992 kladla velký důraz na tzv. systémovou zánětlovou odpověď a první vědecká definice z roku 1914 sepsi chápala je přítomnost ložiska bakteriální infekce v těle, ze kterého se uvolňují bakterie vyvolávající celkovou odpověď. Je to tedy systémová reakce organismu na přítomnost infekce, infekční proces v těle, při němž dochází k šíření infekce do krevního řečiště a krví do celého těla, negativní roli může hrát i přestřelená obranná odpověď.

 

Sepse - otrava krve
je hlavní příčina smrti na jednotkách intenzivní péče (JIP).

 

Septický šok
je v řadě případů smrtelný bez ohledu na poskytnutou zdravotní péči, věk pacienta i jeho předchozí zdravotní stav.

Sepse může postihnout každého. Četněji k ní dochází u lidí, jejichž oslabení organismu je dáno věkem (u novorozenců a u seniorů), poruchou imunity (AIDS, nemocní s cukrovkou) náročnějšími operačními zákroky, nehodou - havárií (těžké úrazové stavy, popáleniny), u pacientů s bakteriálním zánětem močových cest (pyelonefritidou) či bakteriálním zápalem plic.

 

Sepse se obvykle projevuje vysokou horečkou, nízkým krevním tlakem, zrychlením srdeční akce a frekvence dýchání (nad 20 dechů za minutu), velkou únavou až schvácením, může nastat zmatenost a porucha vědomí, může se objevit i kašel při pneumonii, projevy na kůži, bolesti zad při infekci močových cest, narušení pohyblivosti trávicího traktu a následné nevolnosti, zvracení i průjem. Dochází také ke zvýšení počtu bílých krvinek (někdy můžeme najít i jejich snížení). Při podezření se odebírají tzv. hemokultury - odebrané vzorky krve pacienta se pošlou do mikrobiologické laboratoře ke kultivaci. Do několika dnů tak dá často zjistit přítomnost bakterií v krvi, jejich druh i citlivost na antibiotika.

 

Velké komplikace nastávají při septickém šoku

Septický šok, je situace kdy infekce a celková obranná reakce našeho organismu způsobí roztažení cév v těle a tím pokles krevního tlaku. Srdce zareaguje dalším zrychlením tepové frekvence, selhává krevní oběh - ke tkáním se přestane dodávat kyslík a přestanou se z nich odvádět zplodiny - metabolický chaos obvykle naruší srážecí systém v našem těle - může vést ke vzniku krevních sraženin v drobných cévách a naopak ke vzniku krvácivých projevů. Člověk v této fázi nemoci bez lékařské pomoci nevyhnutelně umírá.

 

Léčba

Léčbu je třeba zahájit ihned po stanovení diagnózy sepse. Mezi nejdůležitější první kroky patří okamžité podání širokospektrých antibiotik (nitrožilně) a co nejrychlejší detekce zdroje sepse, aby mohlo dojít k jeho včasnému odstranění (drenáž abscesů, nekrektomie, odstranění cizích těles - např. i žilních katetrů, vyřazení postižené oblasti z funkce (kolostomie) ad. Na základě výsledků kultivace, které bývají k dizpozici zpravidla za 48-72 hod., se cílí antibiotická terapie. Pacientův stav je neustále monitorován, s využitím protokolu Early Warning Score, zabraňuje se selhání oběhu podáváním infuzí a případně léků stimulujících činnost srdce, při poruchách dýchání je poskytována plicní ventilace.

 

Septický šok je v řadě případů smrtelný bez ohledu na poskytnutou zdravotní péči, věk pacienta i jeho předchozí zdravotní stav.