Text: Michal Voska, PCHT, foto: PCH, zdroj: A-report
Čeští lékaři zachraňují irácké vojáky zraněné v bojích s Daesh
Odborné jádro týmu tvoří dvojice chirurgů, jeden anesteziolog, střední zdravotnický personál a další specialisté. V Iráku je jednotka začleněna do sestavy americké polní nemocnice ROLE 2. Nehostinné podmínky a časté otřesy způsobené dělostřeleckou palbou jsou pro zdravotníky zkouškou profesionality, ale i odvahy.
Pro lékaře a zdravotníky jde o působení v nejnáročnějších podmínkách. Ještě před nasazením bylo potřeba zvládnout náročnou přípravu, která čeká každého vojáka před zahraničním působením. To obsahuje vždy i seznámení s historií konfliktu dané země, jejími zvyklostmi a kulturou, pravidly pro použití síly a mezinárodním právem. Součástí jsou také střelby z krátkých a dlouhých zbraní, házení granátů – základní vojenské disciplíny, které musí pro svoji ochranu zvládnout i zdravotníci. Zvláštní důraz byl kladen také na ochranu proti zbraním hromadného ničení. Jednotka byla poté seznámena se situací a nasazena s úkolem posílení americké polní nemocnice ROLE 2 – US BAS (Basic Aid Station) a týmu FST (Forward Surgical Team).
Patrné známky bojů
Při cestě z letiště do kempu, tedy na základnu, kde působí 17 našich specialistů, jsou dosud patrné známky nedávných bojů. Celá základna byla ještě před pár měsíci v rukou Daesh. Na silnicích a pojížděcích drahách jsou betonem zalité krátery po pumách a v písku leží vrak vrtulníku Mi-171 v barvách irácké armády. V místě působení se polní chirurgický tým (PCHT) nejdříve musel seznámit s polní nemocnicí. Byla jí přidělena bývalá menší budova personálu letiště. Místo oken jsou dosud pytle s pískem, ve stropě zeje díra po raketě s ohnutými armaturami improvizovaně zakrytá dřevěnou deskou. PCHT je ubytován v buňkách (korimek) vybavených elektrickými zásuvkami v evropské normě. Seznámení se stávajícím personálem polní nemocnice proběhlo rychle. Složení je velmi národnostně a specializačně různorodé, jsou tu američtí, dánští a britští zdravotníci. Všichni, i přes náročné podmínky, plní svoje úkoly na základně s nejvyšší profesní úrovní. Na pochybení není prostor, příjem pacientů musí být perfektně koordinovaný, rychlý a efektivní.
Příjem nanečisto
Dveře do budovy ROLE 2 se rozráží. Na nosítkách je raněný spojenecký voják. „Pacient s průstřelem stehna,“ hlásí americký zdravotník. Český tým začíná pracovat. Hlavní lékař stojí u hlavy pacienta a v rychlém sledu udílí pokyny. Kontrola tlaku, tepu, životních funkcí. „Rozstřihnout oděv, turniket nechat zaškrcený,“ vydává další příkazy a automaticky kontroluje stav pacienta. „Hands!“ zazní anglický povel znamenající pro kohokoli, kdo je v blízkosti, že bude na chvíli potřeba jeho pomoc. Přiběhne volný zdravotník a chytne pacienta za nohy. „Hlava,“ velí zdravotník. „Otočíme ho… tři, dva, jedna… teď,“ druhý lékař prohlédne pacienta na zadní části těla, zda nemá další zranění, které nebylo odhaleno při prvotním ošetření. „Čisté,“ zazní a pacient se vrátí na záda. Je podezření, že střela poškodila stehenní kost. Vše probíhá velmi rychle a každý z týmu má přesně určenou funkci. Člověku, který nikdy neviděl trauma tým v akci, to může vzdáleně připomínat servisní tým Formule 1. Skupina funguje jako dobře namazaný stroj, který je precizně seřízen, aby běžel bez sebemenšího zaváhání. Vše, co se děje kolem pacienta, zapisuje zdravotní sestra do připraveného formuláře. Nic jí nesmí uniknout, nic se nebude opakovat.
Výborné hodnocení
Americký lékař, který situaci sleduje a hodnotí, dává další informaci: „Pacient byl hodinu v poli, než byl ošetřen.“ Hlavou lékařů a sester se honí další otázky. Co může tato informace znamenat pro stav pacienta a potřebné následující kroky? V tom následuje další povel: „X ray,“ a během chvilky je tu rentgenolog s mobilním rentgenem. „Hands!“ ozývá se znovu, pacient se zvedá a rentgenolog pod něj vkládá snímkovací desku. Na povel rentgenologického asistenta všichni na několik vteřin opustí svoje pozice okolo pacienta, než se vytvoří rentgenový snímek. Střela roztříštila stehenní kost. Hlavní lékař oznámí, že se pacient bude muset akutně operovat. „Stop,“ zaznívá od přihlížejícího amerického lékaře, který zároveň na znamení uznání zatleská a zvedne palec nahoru. Nácvik příjmu urgentního pacienta tím však není ještě zdaleka ukončen. Rychle se uklidí použitý materiál. Místo,kde ležel ještě před chvílí pacient, který se v tuto chvíli již obléká a usmívá se na ty, kteří mu před chvílí zachraňovali život, se mění během chvíle na improvizovanou aulu. Přinese se lavička a začíná druhá část, která je neméně důležitá – zpětná vazba. Americký kolega chce, aby všichni zrekapitulovali, co se stalo. To umožňuje každému lékaři a zdravotní sestře, aby si ještě jednou prošli svoji činnost. V druhé části diskuse dostane zase prostor ostatní zdravotní personál, který celý nácvik bedlivě sledoval. Neocenitelný je každý postřeh, každá maličkost, která v praxi bude ku pomoci. Na závěr improvizovaného semináře zazní ocenění profesionality českého polního chirurgického týmu, které rozhodně nezní pouze jako společenská nutnost. Náš tým jde na místa pozorovatelů, kde ještě před chvíli stáli jejich američtí a dánští kolegové. Ti si stoupnou na pozice urgentního přijmu. Rozráží se vstupní dveře a na nosítkách leží další zraněný voják, tentokrát jde o českého vojáka. Místností zaznívá znovu jasný povel: „Hands!“
Po nácviku naostro
Jen několik hodin od posledního nácviku se z vysílačky z operačního centra dozvídáme, že máme očekávat pacienta s vícečetným traumatickým poraněním po výbuchu improvizovaného výbušného zařízení. Prvotní informace jsou pouze kusé a dozvídáme se z nich, že by se mělo jednat o příslušníka iráckých milicí, který šlápl na nášlapné improvizované výbušné zařízení. Připravuje se tým Alfa na příjem pacienta. Za 40 minut pacienta přivážejí na korbě velkého pick-upu. Stejně jako při nácviku, každý člen týmu ví, kde je jeho místo a co má dělat. Dolní končetina je devastovaná, ale až rentgenový snímek jasně ukáže, jak značné je poškození kostí a kotníku a vyřkne tím ortel. Končetinu nepůjde zachránit. Nyní je důležité provést amputaci tak, aby pacientovi do budoucna umožnila komfortní užívání protézy. Hrůzostrašně vypadající rozsáhlá rána hlavy se nakonec ukáže jako nezávažná a k jejímu ošetření stačí 25 stehů. Důležité je, že nebyl poraněn mozek. Za několik hodin je operace ukončena. Pacient zůstává v péči ještě pár hodin a pak se musí transportovat do civilního zdravotnického zařízení. Zde není místo pro dlouhodobou pooperační péči. Kapacita se musí uvolnit pro další pacienty. Budova se několikrát silně otřese pod náporem tlakových vln dělostřelectva, které ze základny ostřeluje pozice Daesh. Je třeba rychle uklidit a znovu připravit operační sál! Své pozice nyní zaujme chirurgický tým Bravo. Všichni ale bedlivě naslouchají, zda se ve vysílačce znovu neozve oznámení příjmu pacienta.
Hromadný příjem
V dalších dnech prověří vojenské zdravotníky tzv. MASCAL. Anglická zkratka odkazující k hromadnému příjmu raněných může mít i další význam: je zkouškou profesionality, racionálního rozhodování, práce pod extrémním tlakem a stresem, ale také nemilosrdnou prověrkou připravenosti zdravotnického personálu, při níž se neodpouští chyby. To, na co se celý polní chirurgický tým (PCHT) dlouho připravoval, se již stalo realitou. Příslušný den probíhal v rámci možností nasazení poměrně poklidně. Ráno brífink, poté rutinní kontrola pracovišť a přezkoušení funkčnosti a správného chodu přístrojů. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo přihodit něco výjimečného. Snad jen ranní informace o prudkých bojích naznačila, že dříve nebo později se stane událost, která prověří naši profesionalitu. V pozdních nočních hodinách se ozvala rádiová výzva z operačního centra, aby se příslušníci PCHT okamžitě dostavili na pracoviště. Bylo jasné, že se děje něco mimořádného. Zpráva o tom, že byl vyhlášen MASCAL, vyvolala v každém z přítomných zdravotníků okamžitou reakci. Nikdo na nic nečekal, každý věděl podle tzv. MASCAL rozdělovníku, kde je jeho místo. Začala se připravovat jednotlivá pracoviště. Dva zdravotníci pro třídění pacientů byli na betonovém plácku před nemocnicí (tzv. triáž), ostatní uvnitř nemocnice. Začíná platit zjednodušený přístup k raněným, něco jako krizové řízení. Přes rádiové spojení přicházejí první konkrétní informace. Jedná se o oběti z řad iráckých vojáků napadené sebevražednými útočníky.
Kdo má přednost?
Na korbě amerického vozidla byli dovezeni první dva zranění. Jednalo se o traumatické poranění hrudníku u obou případů. Po důkladném prohlédnutí byla provedena celková diagnostika a zhodnocení stavu. Pracují doslova všichni. Je nutné zkontrolovat, zda se u zraněných nenachází nebezpečná munice, řídit tok informací a rádiový provoz. V běžné praxi by obě zranění hrudníku znamenala okamžitý chirurgický výkon. V případě MASCAL musí zvítězit neúprosná logika a tou je předpoklad, že na cestě jsou další zranění. S tímto lékař počítá při svém rozhodování, jelikož by někdo další mohl potřebovat operační sál urgentněji. Za chvíli jsou sanitkou přivezeni další pacienti, jejichž konečné číslo je pět. Okamžitě se rozhoduje, kdo bude operován přednostně a kdo musí počkat. Na sále jsou dvě operační místa, na obou probíhají náročné operační výkony. Krizové rozhodování, jak tomu u MASCAL muselo zákonitě být, určilo, že méně časově náročná operace zranění oka byla provedena přímo na nosítkách v prostoru příjmu pacientů. Tento rychlý improvizovaný zákrok dal raněnému naději, že oko neztratí. Odbornou péči očního specialisty pak už může poskytnout jen nemocnice vyšší úrovně. Proto byl pacient převezen prostřednictvím MEDEVAC do Bagdádu. Hromadný příjem a ošetření pacientů vyjadřuje schopnost našich zdravotníků rychle se adaptovat na vzniklou situaci a nalézt ve vypjaté atmosféře to správné řešení. Jako poslední byl na operační stůl přinesen pacient s traumatickým poraněním nohou od výbuchu sebevražedného atentátníka. To již venku před nemocnicí svítá, ale personál nemocnice stále podává stoprocentní výkon. Kolem deváté hodiny je ukončena poslední operace. Vyčerpání dopadlo na všechny. Kromě služeb na jednotce intenzivní
péče postupně odešli zdravotníci na ubikace a zasloužený odpočinek.
Česká zdravotnická jednotka, jež odletěla do Iráku v prosinci loňského roku, je sestavena převážně z příslušníků Agentury vojenského zdravotnictví, které doplnili vojáci z Ústřední vojenské nemocnice Praha a dalších vojenských útvarů a zařízení.
