Text: Miroslav Šindelář, foto: Jan Kouba, zdroj: A-report

Představujeme přednostu Chirurgické kliniky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Ústřední vojenské nemocnice profesora MUDr. Miroslava Rysku
Přednosta Chirurgické kliniky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Ústřední vojenské nemocnice profesor MUDr. Miroslav Ryska, CSc., je velmi vytížený člověk. Ostatně v Ústřední vojenské nemocnici vykonává kromě přednosty jedné z nejvytíženějších klinik také náměstka ředitele pro vědu a výzkum.

Od roku 2004 do roku 2016 byl předsedou České chirurgické společnosti Jana Evangelisty Purkyně, jako předseda vedl také pět let Vědeckou radu Interní grantové agentury/IGA Ministerstva zdravotnictví České republiky a nyní je předsedou předsednictva nově vzniklé Agentury pro zdravotnický výzkum při Ministerstvu zdravotnictví ČR. Jeho angažovanost v odborných chirurgických společnostech dávno přesáhla hranice republiky.

Když se zeptám dnes už bělovlasého čtyřiašedesátiletého profesora, který se v klinické práci stále orientuje na gastroenterochirurgii, zejména na  onkochirurgii jater, žlučových cest a slinivky břišní, na to, jak k tomu, že se stal věhlasným chirurgem, došlo, odpoví:

„Moje rozhodnutí stát se chirurgem padlo už na gymnáziu. Vlastně už v patnácti letech jsem věděl, co chci dělat. Rozhodl jsem se stát chirurgem a chirurgem jsem. Myslím, že mě k tomu vedla snaha účinně pomáhat lidem a tento určitý náhled na život mi zůstal dodnes.

Absolvování fakulty všeobecného lékařství skýtá množství voleb, na jedné straně teoretické a paraklinické obory, na druhé straně obory klinické. Po škole jsem se dostal na Chirurgickou kliniku tehdejší Hygienické ale je třeba vytvořit podmínky, aby se chtěli vrátit a ty své získané zkušenosti a dovednosti tady předávali. Obohatili by týmy, ve kterých by pracovali.“ Do Ústřední vojenské nemocnice v pražských Střešovicích se doktor Miroslav Ryska dostal v roce 2004, kdy přestoupil se skupinou spolupracovníků z Institutu klinické a experimentální medicíny. V roce 2005 se mu fakulty na pražských Vinohradech. To bylo pracoviště s velikým rozsahem činností. V té době tam byl ještě cítit duch pana profesora Poláka. Každý kdo tam jednou pracoval, pochopil, že podmínkou celoživotní práce chirurga je se takzvaně vyškolit. Získat jakýsi výuční list,“ přizná přednosta chirurgické kliniky profesor Miroslav Ryska a dodá: „Poprvé člověk zjistí, co je chirurgie a odpovědnost chirurga, když začne sám sloužit na velkém pracovišti. Tady zodpovídá za vše, co je spojeno ve službě s prací chirurga – sál, urgentní příjmy, konzilia. Tímhle obdobím si musí projít každý chirurg. Víte, chirurgie je vlastně celá krásná. Jenom je potřeba se připravit na to, že ne vše vede k úspěchu, že chirurg si spíše pamatuje ty neúspěchy. Ty potom prožívá velmi intenzivně. Nemůže očekávat, že se mu všechno podaří. Pokud začne být příliš spokojený, tak je to spíš signál, že něco není v pořádku. Myslím si, že chirurg, pokud k tomu není donucen zdravotně, případně z nějakých jiných důvodů, tak úplně od chirurgie neodejde. Je to věc, která vás naprosto pohltí. Chirurg má mnohdy velmi málo času na nějaké velké přemýšlení. Musí se rychle rozhodnout a právě to je to, co chirurgy láká. Asi těžko by se potom obhajoval, že přemýšlel dlouho a proto pacient vykrvácel.“

Profesor Ryska před lety dostal nabídku podílet se na zahájení programu transplantace jater v pražském IKEMu. To už byly roky jeho chirurgické dospělosti a program byl prý výjimečně dobrý, takže mu tato práce přinášela určité zadostiučinění za roky předcházející.

„Postavení chirurgie v našich začátcích bylo trochu jiné, než dnes. Chirurgie byla tehdy daleko pevnější v kramflecích, protože co řekl tehdy profesor, to platilo. Dnes je trošičku jiná situace a autorita osobností je menší, především v tak velkých městech jako je Praha. Je jiná doba a dnešní chirurgové dělají mnohdy i s vědomím, že budou čelit obvinění od právníků a to jim jistě k nezbytnému klidu pro práci nepřidá. Chirurg se také neliší tolik od těch ostatní klinických oborů, jako tomu bylo v minulosti. Jeho odpovědnost nekončí odchodem od operačního stolu. Každé chirurgické pracoviště musí být řízeno trošičku polovojensky. Jinak by nefungovala. Míra demokracie se logicky projevuje v závislosti na šéfovi, ale rozhodnout to nakonec musí on. Výhodou je současná multidisciplinarita. Je dneska výrazně větší. Multidisciplinární tým je složen z odborníků různých disciplín a ten závěr u jednoho pacienta je závěrem tohoto týmu.“

Profesor Miroslav Ryska je také od 1. července roku 2010 náměstkem ředitele Ústřední vojenské nemocnice pro výzkum a vědu. A to je práce, která ho velmi baví. Chirurgii si prý pro její náročnost vybere jen malá část dnešních studentů medicíny. Chirurg si velmi často bere svou práci v hlavě domů, přemýšlí o tom, co ten den dělal. Navíc chirurgie je prý také krásná tím, že je týmovou prací. Dobrý chirurg prý nemůže být ten, který se jenom dívá na to, jak odoperuje a dál už se o pacienta nestará. Dnes už se prý ani nedá mluvit o tom, že se jedná o tým chirurgů, ale je to tým chirurgicko-anesteziologický, je to tým chirurgicko-gastroenterologický, je to tým chirurgicko-rentgenologický. Právě to určuje kvalitu.

„Proč naše představitele pobuřuje, že hodně lékařů odchází do ciziny, namísto toho, aby se zabývali tím, jak vytvořit podmínky pro to, aby se, až získají další zkušenosti, vrátili? Vždyť z toho můžeme jen profitovat. Já bych byl pro to, aby jich odcházelo získávat zkušenosti do zahraničí daleko víc, ale je třeba vytvořit podmínky, aby se chtěli vrátit a ty své získané zkušenosti a dovednosti tady předávali. Obohatili by týmy, ve kterých by pracovali.“

Do Ústřední vojenské nemocnice v pražských Střešovicích se doktor Miroslav Ryska dostal v roce 2004, kdy přestoupil se skupinou spolupracovníků z Institutu klinické a experimentální medicíny. V roce 2005 se mu podařilo založit v rámci 2. lékařské fakulty UK chirurgickou kliniku.

Jak známo tato vojenská nemocnice slouží především potřebám české armády a jedná se o nemocnici fakultního typu. Vojenští chirurgové periodicky zajišťují chirurgickou péči v rámci zahraničních misí AČR. Profesor Ryska si na přelomu let 2007 a 2008 vyzkoušel po dobu čtyř měsíců být šéflékařem 7. polní nemocnice v afghánském Kábulu a na tuto dobu vzpomíná velmi rád už prý proto, že polní nemocnice v KAIA Kábul byla nejen dobře postavena, ale i velmi dobře vybavena, a to jak z hlediska provozu, tak i z hlediska možného komfortu pro pacienty i personál. Na dvou operačních sálech bylo možné provádět i velmi složité chirurgické a ortopedické operační výkony a pacient byl poté převezen na dobře přístrojově zabezpečenou intenzivní péči. Nemocnice disponovala též dobrým komplementem, ať již rentgenovým včetně CT a ultrasonografie, tak i laboratorním a mikroskopickým s dobře zásobenou lékárnou. Česká nemocnice měla v té době mezi spojenci velmi dobré renomé.

Profesor Miroslav Ryska přizná, že velmi rád fotografuje. Dříve, když prý bylo více času, tak rád dělal ze svých fotografií kalendáře. Ostatně i jeho pracovnu zdobí snímky, z nichž dýchá exotika.

„Baví mne cestování a všímám si lidí. Se ženou fotíme především místní obyvatele, což nám samozřejmě přináší potom mnohá dobrodružství. Zpětně se nám ale vybavuje, jak ti lidé na našich snímcích asi žijí. Také se snažím najít si čas na rekreační sportování. Rád se vracím na chatu v Ondřejově, která je pro mne určitou oázou duševního odpočinku,“ svěří se rtuťovitý profesor na závěr našeho povídání a s omluvou kráčí na ambulanci, kde na něho už čeká řada pacientů.

A fakta

Postgraduální vzdělání:

  • 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy
    – „Diagnostika a léčba krvácení
    do horní trávicí trubice“ kandidát
    lékařských věd (1983)
  • Postgraduální chirurgická škola
    při Hammersmith Hospital –
    Londýn (1991)
  • 2. lékařská fakulta UK. „Friendly
    Surgery v léčbě choledocholitiázy“
    docentura z chirurgie (1992)
  • 2. lékařská fakulta UK – profesor
    chirurgie „ Chirurgická problematika
    transplantace jater u dospělých
    a u dětí“ (2004)

Zahraniční stáže a kurzy:

  • Chirurgická klinika Uppsala – Švédsko
  • Onkologická klinika Berlín – Buch
  • Postgraduální chirurgická škola
    při Hammersmith Hospital v Londýně
  • Chirurgická klinika Virchow Univerzity
    – Berlín
  • Mt. Sinai Hospital – New York
  • UCLA – Los Angeles

Pedagogická činnost:

  • Akreditace MZ k postgraduální
    výuce v oboru všeobecného lékařství
  • FZSP Trnavské univerzity –
    externí pedagog
  • Výuka mediků 2. LF UK
  • Školící kurzy IPVZ
  • Experimentální chirurgie –
    1 a 2. LF UK v Praze – školitel