Simulace kritických stavů vyžadujících rychlý a efektivní zásah se staly neoddělitelnou součástí výuky a vzdělávání, neodkladnou či intenzivní medicínu nevyjímaje.  Teoretické znalosti a teoretická příprava jsou i v medicíně samozřejmým základem a tvoří tradičně velkou část výuky. Teorie však není všechno i v medicíně existuje řada praktických dovedností, část z nich má charakter život zachraňujících, které se nelze naučit jen teoreticky. Řada klinických situací vyžaduje přiměřeně rychlou sekvenci diagnostických a terapeutických kroků, kombinaci praktické aplikace znalostí a manuálních dovedností. Pro řadu život ohrožujících stavů jsou připraveny všeobecně uznávané algoritmy. To, že na rychlosti a správnosti jejich aplikace často závisí život člověka nás přesvědčují příběhy z každodenní praxe.

Většina chyb spojených se zdravotní péčí připadá na lidský faktor. Části z nich se dá předejít a málokdy je jejich důvodem jen nedostatek znalostí. Problémem je i neschopnost přenést nabyté teoretické znalosti do skutečnosti.  
Tam kde je možná či nutná práce ve skupině je třeba kvalitní komunikace, která je nezbytným předpokladem efektivní souhry a dobrého výsledku. Od zdravotníka i laika se očekává, že se bude umět postavit i ke zdravotnímu stavu, se kterým se setkal poprvé a možná i naposledy v životě.
K výuce medicíny a zdravovědy jen učebnice zkrátka nestačí, je třeba učit se i v konkrétních klinických situacích. Možnosti praktické výuky u lůžka jsou v neodkladné medicíně logicky omezené buď proto, že zákrok nelze v ohrožení života svěřit do nezkušených rukou nebo je klinická situace vzácná, často dokonce extrémně. Situace navíc přicházejí neplánově a nečekaně. Výuka u lůžka je zcela nepřístupná pro nezdravotníky. Tito mohou k nácviku částečně využít zdravých dobrovolníků, zde však logicky odpadá možnost nácviku invazivních postupů.  
Člověku přirozené zapomínání nás nutí si znalosti i dovednosti opakovaně připomínat a procvičovat.  

Simulační medicína nabízí možnost znalosti a dovednosti nacvičovat a procvičovat v realistickém prostředí, bezpečném pro posluchače, ale hlavně „pacienta“. Věrohodné modely umožňují nácvik jednotlivých praktických dovedností, ale zejména možnost modelování „komplexní“ klinické situace vyžadující načasování jednotlivých léčebných kroků a týmovou spolupráci. To vše lze navíc naplánovat, bez ohrožení lidského zdraví či dokonce života.  
Simulační medicína využívá toho co je známo více než 50 let, totiž že výuka pomocí modelů a simulací je metodou nejefektivnější. Z vlastní zkušenosti pak potvrzujeme, že pro široké spektrum studentů i metodou nejatraktivnější.