Slova autora o koncepci plastiky

Plastika je zamýšlena jako poděkování všem, kteří pacienty s onkologickým onemocněním provází při jejich léčbě (zejména zdravotní personál nemocnice, příbuzní a blízcí i samotní pacienti).

Plastika je pojata abstraktně a symbolicky. Jejím hlavním symbolem je konvexní tvar přecházející na koncích do konkávnosti. V reálném světě tento tvar může být chápán jako zvrat (inflexe) či evokovat naději, péči, konejšivost, uzavřenost přecházející do otevřenosti, poupě, květ, vínek.

Aby socha působila dynamicky a plasticky, je cíleně osově nerovnoměrná a dále je v jednom rozměru (hloubky) výrazně zúžena proti ostatním dvěma rozměrům šířky a výšky.

Materiál v kombinaci kámen-sklo byl rovněž zvolen záměrně. Skleněné valouny propouštějí a lámou průchozí denní světlo, což odkazuje na radioterapii, u které lze ionizační záření chápat jako léčebný proces nádorových onemocnění.

Podstavec tvoří solitér z mšenského pískovce opracovaný do tvaru připomínajícího malou „vaničku“. Z vnitřní části kamenné vaničky vystupuje plastika ze skleněných valounů přetaveného modrozeleného skla vytvarovaná do výjevu připomínajícího řez poupětem květu, resp. pomyslný vínek z pořekadla „dostat do vínku“.

„Socha je z části z kamene a ze skla. Bylo to poprvé, kdy jsem v sochařské tvorbě použil právě sklo. Přál jsem si, aby socha vyjádřila, jak moc si přeji poděkovat lékařům a dalšímu ošetřujícímu personálu, a také mým blízkým, kteří mě doprovázeli na ozařování. Zároveň bych chtěl sochu věnovat těm, kteří momentálně ještě svůj boj s nemocí stále vedou,“ řekl k plastice na jejím křtu Jan Šebek, podle kterého tak z jeho onemocnění vzešlo i něco dobrého. Začal totiž tvořit sochy až ve chvíli, kdy onemocněl, a tím si splnil své sny z mládí.

Socha dostala kvůli svému tvaru přezdívku „kreveta“. Pan přednosta ÚRT ale přišel s jinou teorií: „Tvar sochy představuje úspěšnost radioterapie. Vypadá totiž jako fibrózní reakce po SBRT léčbě solidního ložiska, zejména v plicích, pokud se takto rozvine, tak je pacient v kompletní remisi. Jakmile se objeví tento tvar na zobrazovacím vyšetření, tak to znamená, že dochází ke kompletní regresi ozařovaného ložiska,“ uvedl MUDr. Třebický a poděkoval svému bývalému pacientovi za jeho dar.

Ve skutečnosti se socha jmenuje „Vínek“. A proč?  „Když jsem začal tvořit, napadlo mě rčení, ´bylo nám dáno do vínku´. To se týká každého z nás. Někomu bylo dáno do vínku sochat, někomu léčit lidi, někomu pomáhat ostatním. Tudíž věřím, že každý si ten svůj vínek v soše najde,“ doplnil k soše Jan Šebek.

O autorovi

Autorem sochy je pan Jan Šebek (nar. 1980 v Praze), pacient Ústavu radiační terapie.

Před několika lety pan Šebek onemocněl papilárním karcinomem štítné žlázy, který mu postupně metastázoval do lymfatických uzlin. Prodělal operaci a následně i radiační terapii pod vedením MUDr. Ferdinanda Třebického, přednosty ÚRT. Nyní je karcinom v remisi, pan Šebek proto chtěl týmu zdravotníků poděkovat i jinak než slovně.