Od října 2013 působí ve francouzské polní nemocnici na kábulském letišti v Afghánistánu již 9. český polní chirurgický tým (PCHT). Skládá se z předních odborníků z různých zdravotnických zařízení AČR. Nechybí mezi nimi chirurg, ortoped-traumatolog, oční lékařka, anestezioložka, ale i praktický lékař.

Nedílnou součástí jsou také čtyři zdravotní sestry a dva zdravotničtí záchranáři. Spektrum jejich služby je tedy pochopitelně značně široké. Někteří jsou na zahraniční misi poprvé, druzí už mají zkušenosti z nasazení v Kosovu nebo Iráku.

Vzhledem k vysoké odborné způsobilosti se především naši lékaři podílejí jednak na řešení těch nejsložitějších případů, ale nebrání se pomoci i svým českým kolegům, pokud je trápí běžné zdravotní problémy. Náš zdravotní personál se setkává i se zraněnými vojáky koaličních sil nebo místní afghánské armády. Podplukovník Lubomír Z. potvrzuje, že v některých případech již nelze lidský život zachránit: „Pro každého lékaře jsou to těžké chvíle, které pak ale vyváží okamžiky, kdy pomůžete někomu z místních, který by bez vaší pomoci po zbytek života doslova živořil.“ Často proto také pomáhají naši lékaři místním obyvatelům, kdy se vykonávají chirurgické zákroky nebo jiné formy léčby zranění nebo nemocí.

V čem se liší zdravotní péče v České republice a v Afghánistánu? Po několika měsících nasazení o tom může fundovaně hovořit zdravotní sestra nrtm. Martina L. Doma slouží na ARO VN v Olomouci a povětšinou se setkává s velmi vážnými případy. Sama říká, že hlavním problémem v Afghánistánu je špatná dostupnost zdravotní péče. Tato země je asi osmkrát větší než naše republika, obyvatel je třikrát více, ale kvalifikovaných zdravotnických zařízení není na tyto poměry dostatek. Některé složitější zákroky se zde ani neprovádějí a pacienti musí často cestovat do sousedního Pákistánu nebo až do Indie, na což vynakládají nemalé prostředky. Pro některé se tedy pomoc našich lékařů rovná doslova zázraku.

Můžeme se pochlubit, že máme v Kábulu praktického lékaře s odborností psychiatra. Podplukovník Jan V., který tímto zajišťuje nadstandardní péči, o svém poslání říká: „Jednak pečuji o zdraví našich vojáků, když se šíří třeba nachlazení nebo chřipka, ale jsem k dispozici i místním lidem. I banální nemoci se zde nesmí zanedbat, neboť na vojenské základně může rychle propuknout epidemie díky vysokému počtu lidí na celkem malém prostoru.“ Na základně KAIA navíc platí přísná hygienická pravidla, dbá se na pravidelné sportovní aktivity a v jídelnách lze nalézt dostatek zdraví prospěšných potravin.

Major Ivo P., styčný důstojník 9. PCHT, pečoval naopak o náš zdravotní personál. Jak? Zajišťoval všechno potřebné pro naše lékaře i zdravotní sestry a zdravotnické záchranáře. Ačkoliv tito působí ve prospěch francouzské nemocnice, materiální zabezpečení leží zcela na Armádě ČR, zde konkrétně českého podpůrného prvku (NSE) v Kábulu. „Mým úkolem bylo a stále je zprostředkovat komplexní logistické, finanční i personální zabezpečení všech příslušníků našeho zdravotního týmu,“ popisuje svou služební náplň major Ivo P.