Novinky a články - Emergency ÚVN

Petr Karmazín o kvalitě vztahu mezi pacientem a zdravotníky

S vrchní sestrou Emergency Ústřední vojenské nemocnice v Praze Petrem Karmazínem jsme hovořili o tom, jak by měl vypadat kvalitní přístup zdravotníků k pacientovi.

Povídali jsme si o tom, co pacienti od zdravotníků očekávají. Hovořili jsme o tom, jaké nejčastější chyby lékaři i zdravotnický personál v průběhu péče o pacienty dělají. A mluvili jsme o tom, jaké zásady lékařské etiky by měli ve vztahu k pacientům dodržovat.  

Spokojenost českých pacientů sledují i průzkumy Ministerstva zdravotnictví. Z jejich výsledků vyplývá, že pacienti v nemocnicích mají řadu výhrad k chování lékařů. Chybí jim například jejich představování a nedostatek soukromí při probírání zdravotního stavu. Postrádají srozumitelnost odpovědí lékaře. Chtějí se více zapojit do rozhodování o vlastní léčbě. Nevyhovuje jim způsob a čas doby ranního buzení.  
V psychiatrických léčebnách se k tomu ještě přidává dojem z prvního kontaktu s léčebnou. Pacienti si stěžují na nedostatek informací o zdravotním stavu a dalším průběhu léčby. Chybí jim dostatečná úcta a respekt ze strany personálu.  

Pacienti uvádějí největší spokojenost s péčí na odděleních nukleární medicíny, pracovního lékařství, plastické chirurgie, rehabilitace, onkologie a radiologie, hematologie, cévní chirurgie, neurologie a oftalmologie. Naopak nejhůře hodnotili péči porodnických oddělení a psychiatrie.  

Odborníci na lékařskou psychologii uvádějí, že například není vhodné, aby zdravotník oslovoval pacienta křestním jménem. Neměl by mu ani tykat nebo ho oslovat babi či dědo. Starší lidé taková oslovení nelibě nesou, zejména jde o ty, kteří tuto roli nikdy nezastávali.  

Lékaři také nadhodnocují čas, kdy vysvětlují pacientovi jeho diagnózu, až o 900 procent. Přitom 75 procent pacientů po konzultaci s lékařem říká, že nemohli vyslovit své pocity nebo obavy.  

V zahraničí se o správné komunikaci s pacientem hovoří už desítky let. Mladí zdravotníci jsou například vyhozeni od zkoušky, když nepozdraví pacienta a nepředstaví se mu. Řada českých lékařů, kteří pracovali v zahraničí, se pak shoduje na tom, že problémem pro ně nebyla jazyková bariéra nebo odbornost, ale změna způsobu chování k pacientům.