Ústřední vojenská nemocnice (ÚVN) už více než deset let poskytuje canisterapii, která využívá pozitivního vlivu psů na psychický i fyzický stav pacientů. Tato forma podpůrné terapie nachází uplatnění u široké škály pacientů a její obliba neustále roste. Kontakt se psy ale nepomáhá pouze pacientům – studie prokázaly, že má pozitivní vliv také na zdravotnický personál.
Ústřední vojenská nemocnice patří mezi jedno z mála pracovišť v České republice, která canisterapii nevnímají pouze jako doprovodný program, ale zkoumají i její konkrétní účinky. V ÚVN se proto uskutečnily čtyři studie, do dvou z nich byli zapojeni pacienti Oddělení dlouhodobé péče a Oddělení rehabilitační a fyzikální medicíny. „Psychické naladění pacientů, kteří se účastní canisterapie, bylo výrazně lepší. Toho pak lze využít při jejich rehabilitaci,“ popisuje vedoucí canisterapie v ÚVN doc. Kristýna Machová Ph.D.
„Třetí studie sledovala vliv na zdravotnický personál – po canisterapii u nich došlo k významnému snížení hladiny stresového hormonu kortizolu. Čtvrtá studie se zaměřila na samotné psy a potvrdila, že terapie pro ně nepředstavuje stres, a to jak z pohledu fyziologických ukazatelů, tak i chování.“ doplňuje docentka Machová.
V současné době tvoří canisterapeutický tým ÚVN bílý švýcarský ovčák, entlebušský salašnický pes a dvě kříženky, tým v průběhu září obohatí ještě německý ovčák a bígl.
Psi a jejich psovodi pracují především s pacienty na rehabilitačních odděleních, kde pomáhají překonávat bolest, motivují k pohybu a ulehčují návrat k běžným denním činnostem. Často jsou také přítomni u dlouhodobě hospitalizovaných pacientů, kterým poskytují radost, blízkost a pocit bezpečí. Navštěvují také pacienty na psychiatrii nebo klienty na odděleních dlouhodobé péče.
Mezi ně patří i pan František Horák (81). „Je úžasné, že pejsci za námi chodí, člověk hned zapomene na všechno špatné,“ říká a je očividné, že pookřál, jen co ho kříženka Sunny nadšeně přivítala. „Já mám psy moc rád a oni mají rádi mě. Jakmile mě Sunny vidí, hned za mnou běží. Už zná i cestu do mého pokoje,“ usmívá se pan Horák a dodává: „Jen pamlsky jí dávat nemohu, prý by se rozdivočela.“
Psi navštěvují pacienty většinou jednou týdně, podle kapacity týmu. Každý tým během jednoho dne stihne obvykle šest pacientů, přičemž jedna návštěva trvá kolem 30 minut. „Někdy se s pacientem projdeme venku, jindy jen sedíme a povídáme si, zatímco si hladí psa. Délku setkání vždy přizpůsobujeme aktuálnímu zdravotnímu stavu a potřebám pacienta,“ doplňuje Machová. Podle ní nejsou psi jen na hlazení – aktivně se zapojují i do rehabilitace. Mohou pacienty motivovat k samostatnému pohybu nebo se zapojit do cvičení formou hry. Jejich přítomnost často odbourává ostych a podporuje komunikaci mezi pacientem a terapeutem.
Canisterapeutické týmy v ÚVN nemyslí jen na pacienty, psi pravidelně navštěvují i zdravotnický personál. „Práce v nemocnici je velmi náročná a krátká chvilka s pejskem může pomoci odlehčit atmosféru a uvolnit stres,“ říká docentka Machová.
Psi pro canisterapii musí být dobře vycvičení, a hlavně přirozeně přátelští k lidem. „Nejde o to, aby pes u pacienta seděl na povel. Musí mít radost z kontaktu s člověkem a sám ho vyhledávat,“ zdůrazňuje Machová. Všichni psi musí absolvovat pravidelné kontroly u veterináře, být očkováni, odčerveni a chráněni proti parazitům. Majitelky se starají o jejich srst, zuby i drápky.
ÚVN je v přístupu ke canisterapii výjimečná. „Všechny naše canisterapeutky jsou zaměstnankyně nemocnice. Mají odborné vzdělání v oblasti etologie a welfare zvířat, tedy v zajištění jejich dobrých životních podmínek – od fyzického zdraví přes psychickou pohodu, až po možnost chovat se přirozeně pro svůj druh. Naše canisterapeutky zároveň s tím studovaly také psychologii, komunikaci, speciální pedagogiku nebo anatomii a fyziologii člověka. Díky tomu dokážou pečovat nejen o pacienty, ale i o psy tak, aby byla terapie pro obě strany přínosná a bezpečná,“ vysvětluje vedoucí canisterapie.
Zájem o tento druh péče podle Machové dlouhodobě roste. „Kapacity jsou omezené, ale snažíme se reagovat na potřeby pacientů i zdravotníků co nejvíce. Ohlasy, které dostáváme, jsou jednoznačně pozitivní – od zlepšení nálady pacientů až po úlevu, kterou canisterapie přináší lékařům a sestrám.“
Canisterapie se tak v ÚVN stala pevnou součástí léčby i vědeckého výzkumu. Její přínosy jsou měřitelné a potvrzují, že kontakt se zvířaty může významně přispět ke kvalitě zdravotní péče v moderní nemocnici.
Do budoucna ÚVN plánuje canisterapii dále rozvíjet, ale zůstane u psů. „Jiná zvířata by byla z hlediska jejich pohody a podmínek složitější zapojit – například koně by v nemocničním areálu asi těžko našli vhodné zázemí,“ doplňuje s úsměvem vedoucí canisterapeutka.
