Již třetím rokem působí v ÚVN další vysoce specializované pracoviště. V rámci nemocniční lékárny se zde připravují radiofarmaka pro metody nukleární medicíny PET/CT. Pracoviště představili kmenoví pracovníci během reálného provozu.
Radiofarmaka neboli radioaktivní léčiva jsou léčivé přípravky obsahující účinnou látku a uměle připravený radionuklid. Jejich přípravou a používáním se zabývá samostatný lékařský obor nazvaný nukleární medicína. Některá radiofarmaka jsou vyráběna hromadně a do zdravotnických zařízení jsou dodávána připravena k použití, jiná jsou připravována přímo na pracovišti ve speciální laboratoři, kterou Ústřední vojenská nemocnice - Vojenská fakultní nemocnice Praha (ÚVN) disponuje.
Radiofarmaka jsou využívána k léčbě i moderní diagnostice pro různé lékařské obory, kdy se využívá schopnosti ionizujícího záření procházet skrze živou tkáň a jeho následnou detekci pomocí citlivého zobrazovacího přístroje. Pomocí radioaktivních léčiv lze zobrazit funkci orgánů, například srdce, plic, mozku nebo štítné žlázy, a odhalit patologické změny v raném stádiu, včetně onkologických onemocnění. Kromě diagnostiky se radiofarmaka používají i k léčbě některých onkologických onemocnění - zde se paradoxně využívá právě škodlivých účinků ionizujícího záření na živou tkáň. Záření z vhodného radiofarmaka označeného radionuklidem je absorbováno nádorem a ten je tak ozařován zevnitř, což vede k jeho zničení. Cílené ničení nádorových buněk má tak minimální dopad na okolní zdravou tkáň.
Proces přípravy radiofarmak ve zdravotnických zařízeních zajišťuje patřičně kvalifikovaná osoba, nejčastěji farmaceut, farmaceutický asistent nebo jiný specializovaný odborník po získání specializace pro přípravu radiofarmak. Farmaceutičtí pracovníci Ing. Klára Raus, DiS. a Mgr. František Zahrádka z oddělení přípravy onkofarmak ÚVN využití a přípravu radiofarmak blíže představili. „Jedná se o vysoce technicky specializovaný proces, který probíhá za přísných bezpečnostních a hygienických podmínek zajišťujících radiační ochranu personálu i pacientů“, upozornil Mgr. Zahrádka a jeho kolegyně Ing. Raus navázala. „Nejprve je radioaktivní materiál dodán z externího zdroje a převzat přes tzv. materiálovou propust. Následně je v čistém prostoru izolátoru získán radionuklid a poté navázán na specifickou látku (tzv. nosič), která zajišťuje, že se léčivo dostane do požadované části těla. Každá dávka prochází vždy důkladnou kontrolou kvality a měřením aktivity před podáním pacientovi ve formě injekce. Většina klinicky používaných radiofarmak obsahuje radionuklidy s krátkým poločasem rozpadu, proto mají i krátkou dobu použitelnosti a musejí se v co nejkratší době dostat přímo k pacientovi. Pro každého pacienta je aplikovaná dávka upravena přesně na jeho hmotnost“, vysvětlila celý proces Ing. Raus.
V laboratoři je umístěn přístroj na měření přítomnosti radioaktivních látek, stejně i pracovníci oddělení přípravy onkofarmak jsou vybaveni osobními dozimetry - měřiči ozáření umístěnými na hrudníku a prstech. „Další ochranou je například bezpečná vzdálenost nebo stínění wolframem“, dodal Mgr. Zahrádka.
Díky radiofarmakům mohou lékaři stanovit přesnější diagnózu a zvolit účinnější léčbu. Významně se tak zvyšuje šance na včasné odhalení nemocí i úspěšnost terapie. Zároveň dochází ke snížení zátěže pro pacienta, protože metody jsou šetrné a často neinvazivní. „K radiačnímu záření je potřeba mít respekt. Ale je velice přínosné jak pro léčbu, tak pro diagnostiku, proto se radioaktivity ve zdravotnictví není třeba obávat“, uzavřela Ing. Raus.
